Vtip o asertivitě

Muž měl už po krk stálého komandovaní od manželky, tak zašel k psychiatrovi,co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě. Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl.
Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne: „Odteďka, chci, abys věděla, že _JÁ_ jsem pán v tomto domě a  _MOJE_ slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo, a když ho sním,  očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, aby jsem si mohl
oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše…“
„Asi někdo z pohřebního ústavu,“ povídá žena…

 

V prosinci nás bude 6,5 miliardy

Planetu Zemi v současnosti obývá skoro 6,5 miliardy lidí. Téměř polovina z nich žije jen v šesti zemích. Tvrdí to nejnovější demografická studie, kterou v Paříži zveřejnil Institut pro demografická studia (IFED).
Jak je uvedeno ve zprávě z každých sto obyvatel Země jich 61 žije v Asii, 14 v Africe, 11 v Evropě, 9 v Jižní Americe, 5 v Severní Americe a pouze jeden v Oceánii.
Právě teď nás na Zemi žije 6,477 miliardy. K čístu šest a půl miliardy se dostaneme díky Asii někdy v prosinci.
Studie také uvádí, že 3,3 miliardy obyvatel má dohromady jen šest zemí – jsou to Čína, Indie, USA, Indonésie, Brazílie a Pakistán.
Pokud jde o délku života, nejdéle žijí Japonci, kde průměrná délka života dosáhla hranice 82 let. Na dalších místech jsou Island a Švýcarsko. Naopak v Zibabwe a Zambii lidé vinou nemoci AIDS v průměru umírají v 36 respektive 38 letech.
Do roku 2050 by mělo na Zemi být devět až deset miliard lidí, nejvíce jich bude přibývat v jihovýchodní Asii a v Africe.

Osud velryb

Napsal mi kamarád jak je to možné, že v rubrice M.L. potěšilo není žádný příspěvek. Divil se tomu zvláště s ohledem na to, že mě považuje za člověka, který se UMÍ radovat z maličkostí.
Když se nad tím zamyslím, napadá mě za prvé, že jsem se z maličkostí radovat nepřestala, ale jde vždy o velmi osobní věci, které na blogu nemám potřebu prezentovat. A za druhé, že ať přemýšlím jak přemýšlím z věcí veřejných mě potěšila v poslední době pouze jedna věc a to, že Česko je jednou také ná té správné straně barikády.
Jde o ochranu velryb. Jak jsem se dočetla probíhá právě zasedání Mezinárodní velrybářské komise (IWC), kde se jako řádný člen poprvé účastní také Česká republika. IWC, jejímiž členy je nyní 66 států, tvoří dva tábory. Ten v čele s Japonskem, Islandem a Norskem volá po zrušení moratoria. Proti jsou naopak země vedené USA, Austrálií a Novým Zélandem. K nim je svými postoji přiřazováno i ČR.
Již 19 let trvá pozastavení komerčního lobu velryb a i když se jak tvrdí Greenpeace v Norsku ignoruje a Island s Japonskem loví určitý počet kytovců pro „vědecké účely“, (které ovšem končí v drahých restauracích), stále je to omezení, které k ochraně velryb napomáhá. Doufejme, že i naše republika přispěje k tomu, aby tato ochrana nebyla zrušena.

Něco jako stesk

Možná to byl anděl
kdo pírkem o mě zavadil
cítila jsem něžný závan
a někdo mě pohladil.

Možná to byl sen
co v hlavě se mi usadil
slyšela jsem že mi šeptá
Nikdy bych tě nezradil.

Možná to byl vítr
kdo tvou ruku nahradil
rozcuchal mi trochu vlasy
moje tváře ochladil.

Ve snu ve větru
ve slunci přebýváš
a s každým dnem
víc mizí tvoje tvář.