Kapitalistický způsob výroby udělal z člověka prostředek k nadosobním ekonomickým cílům a posílil ducha asketismu i individuální bezvýznamnosti, jejž psychologicky připravil protestantismus. Celý příspěvek →

I když člověk dosáhl pozoruhodného stupně ovládání přírody, společnost nemá pod kontrolou síly, které vyvolala. Racionalitu výrobního systému po stránce technické provází jeho racionalita po stránce sociální. Hospodářské krize, nezaměstnanost, války, to je to, co vládne osudu člověka. Celý příspěvek →

U problému svobody jde výhradně o to, abchom získali svobodu ještě větší, než byla ta, které jsme již v průběhu moderních dějin dosáhli, a že je naprosto nutné ji vší mocí hájit proti takovým silám, jež tuto svobodu popírají.

Ačkoli si uvědomujeme, že každou ze svobod, které jsme získali, musíme s co největší rázností hájit, zapomínáme, že problém svobody není jen kvantitativní, ale i kvalitativní; že musíme nejen rozšiřovat a chárnit svobodu tradiční, ale že musíme dosáhnout nového druhu svobody, jež nás uschopní realizovat své vlastní individuální Já, mít důvěru v sebe sama a v život.

Erich Fromm
Strach ze svobody

Struktura moderní společnosti působí na člověka dvojím způsobem: Celý příspěvek →

Obraz středověku je dvojím způsobem překroucen: Celý příspěvek →

Člověk se narodí bez vybavení k přiměřené činnosti, které má živočich; je závislý na svých rodičích delší dobu než každý jiný živočich a jeho reakce na okolí jsou méně pohotové a méně efektivní než automaticky regulované instinktivní činnosti. Prochází všemi nebezpečími a úzkostmi, které z tohoto nedostatku instinktivního vybavení vyplývají. Ale právě tato bezmocnost člověka je základem, z něhož vyvěrá lidský vývoj: biologická slabost člověka je podmínkou lidské kultury.

Od počátku své existence je člověk postaven před volbu mezi odlišnými směry aktivity. U živočicha existuje nepřetržitý řetěz reakcí, uvedených do chodu stimuly, jako je hlad a končící přesně určeným postupem činnosti, která ukončí napětí tvořené stimulem. V člověku je řetěz přerušen. Stimul existuje, ale způsob jeho uspokojení je „otevřený“, to znamená, že člověk musí volit mezi mezi různými způsoby aktivity. Namísto předem určené instinktivní činnosti musí ve své mysli rozvažovat různé postupy; začíná myslet. Tvoří, vymýšlí nástroje a zatímco si tak podrobuje přírodu, více a více se od ní odlučuje. Začíná si nejasně uvědomovat sebe sama – nebo spíše svou skupinu – jako bytost, která s přírodou není totožná. Svítá mu, že jeho osud je tragický: je součástí přírody, a přece ji přesahuje. Začíná si uvědomovat smrt jako ultimativní fatum, i když se ji rozmanitými fantaziemi snaží popřít.

Erich Fromm
Strach ze Svobody