Sebrali mi hodinu a vrati mi ji az na podzim.
Deje se to uz roky, ale ja si nemuzu zvyknout. Kazdy rok mi ta hodina chybi. Normalne bych o tom nepremyslela, ale kdyz tu hodinu nemam, napadaji me vselijake veci, ktere by se v tu hodinu mohli prihodit, ale neprihodi. A proto, az mi ji vrati, nemela bych ji nechat jen tak uplynout. Ale jak ji ozvlastnit, abych mohla rict, ze jsem ji nepromarnila?
Pratelstvi dava SILU, laska pocit STESTI.
Abych konkretizovala na co vlastně čekám:
20.března 2009 ve 12:53 hodin vstoupí Slunce od znamení berana a nastane jarní rovnodennost. Den a nic budou víceméně trvat stejně dlouho – 12 hodin. Začne jaro.
J jako jas
A jako aróma
R jako radost
O jako obroda
„Uz jsou tady Celý příspěvek
Na zadne rocni obdobi tak necekam jako na jaro. Mate to taky tak? A pritom jaro neni moje nejoblibenejsi. Zato zima je moje nejmene oblibena. Takze mozna ani tak necekam na jaro, jako na to, az skonci zima.
Kdyz se rekne jaro, napadnou me:
snezenky, petrklice, dest a blato, jarni vody, breznove slunce ma kratke ruce, velikonoce, mladatka, jarni uklid, 100 jarnich kilometru, magnolie, ty miluju…
autor obrazu: Irena Marie Hartingerova
z knihy Tvůrčí psaní pro každého od Markéty Dočekalové Celý příspěvek
Čtenářem se totiž nikdo nerodí, čtenáři musíme ukázat cestu.
Mě tu cestu ukázal tatínek, který mi, jakmile jsem se naučila číst, pořídil průkazku do knihovny. Do dnes si pamatuji svoji první půjčenou knihu – Kouzelné městečko. Později mě seznámil s Jaroslavem Foglarem a Karlem Mayem, což je sice spíše klukovská četba, ale to mi tenkrát vůbec nevadilo. Knihy jsou mojí celoživotní láskou a do knihovny chodím od mé první návštěvy pravidelně do dnes. Předčítat svým dětem mi připadalo jako naprostá samozřejmost, možná se to nedařilo každý den, ale kniha nesměla chybět v batohu při žádné cestě k babičce nebo na dovolenou. Vzpomínám, že jsme takto společně přečetli Ronju, dceru loupežníka, Čaroděje ze Smaragdového města, Devatero pohádek a další. A dnes už čtu s vnoučaty.
