WILLIAM SHAKESPEARE

SONETY

Až oblehne tě čtyřicítka let
a zanechá tvou krásu zbrázděnou,
až z hávu mládí, který cení svět,
ti udělá jen veteš bezcennou,
pak na dotaz, kde konec je těch krás,
kam všechny hezké dny se poděly,
by bylo hanbou pyšně vracet čas,
říct: vše mé vpadlé oči viděly.
Když odpovíš, že krásné dítě máš,
tvá krása se hned pyšně rozzáří,
a pokud mu ji věnem přenecháš,
tu půjčku ti zas vrátí ve stáři.
Pak byl bys mladý, i když budeš stár,
vzdyť hřál by tě i jeho krve žár.

Přeložil Miroslav Macek

další sonety

Příspěvek byl publikován v rubrice M.L. potěšilo a jeho autorem je monalisa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u “WILLIAM SHAKESPEARE

  1. OznámeníOznamuji tímto milé autorce, že jsem učinil loupež, protože po přečtení sonetu se mi v hlavě vybavilo tolik věcí najednou, že by bylo nefér neposlat takovou inspiraci dál. Doufám, že na mne autorka tímto nezanevře…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>