První věty – podruhé

První věty z knih Bylo nás pět Karla Poláčka, Saturnin Zdeňka Jirotky a Odysseja od Homéra opravdu prozrazují mnoho.

Zkusme tedy další

1) Dávno, dávno již tomu, co jsem se posledně dívala do milé mírné tváře, co jsme zulíbala to bledé líce, plné vrásků, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky; dávno tomu, co mne posledně žehnaly staré její ruce!

2) Dusno bylo ten večer v Seónijské pahorkatině. O sedmé procitl táta Vlk z denního spánku, podrbal se, zívl a jednu po druhé natáhl tlapy, aby ze špiček zahnal ospalost.

3) Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Příběhy ze života. Obrázek představoval hroznýše, jak polyká šelmu.

Příspěvek byl publikován v rubrice M.L. napadlo a jeho autorem je monalisa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “První věty – podruhé

  1. mnosnad se příliš neztrapním…
    Babička – B.Němcové
    druhé nevím, i když mám pocit, že jsem to už slyšela…
    Malý princ – A. Saint-Exupéry

  2. Druhá ukázka je z knihy, která má v názvu slovo „Knihy“ a jejím hlavním hrdinou je člověk, všechny ostatní postavy jsou zvířata.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>