Jak vznikla naše příjmení

Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu.

Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla, často se od něho liší pravopisem, skloňováním. Ustáleně označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci, přecházejí v přechýlené podobě na manželku a dcery – i když se při sňatku snoubenci mohou dohodnout jinak.

Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek), kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo v jiném kolektivu. Samo slovo příjmení dodnes označuje druhotný vztah k osobnímu jménu, stálo jen „při jméně“ a  doplňovalo je.

Nabývalo významu teprve ve chvíli, kdy pouhé označení osobním jménem nestačilo k přesnému odlišení osob. Soubor osobních jmen užívaných v příslušném kolektivu byl nevelký. Opakovalo se jich vlastně jen několik. Jejich nositelé se proto odlišovali často rozličnými domáckými podobami svého jména. Např.: Jan jinak Janoušek, šenkýř, Jan řečený Janák, Jan Jenišek, Jan jinak Janek v Chuchlíku, Jan jinak Jíša, kovář.

Jindy se jmenovci rozlišovali označením otce a též – podstatně řidčeji – označením matky či manželky. Není třeba zdůrazňovat, že každá generace mohla být označována jiným příjmím ( 1456 Jan Turek, syn někdy Václavuov, Chalupa řečeného) nebo že jeden člověk mohl mít příjmí několik. Hlavně označení podle otce (1676 Jan Martinův) vedlo k dědičnosti příjmí a vzniku příjmení (Martinů, později i Martin).

Někdy se dědičná jména u rodů udržela přes několik generací, ale také se mohly podoby měnit už za života jednoho nositele. Mnohdy se příjmení drželo, snad vlivem urbářů, tj.knih, do nichž vrchnosti zapisovaly majetek a povinnosti poddaných, spíše na dvorci a na domě než na rodě (1653 Jakub Skuhráček – jmenoval se původně Jakub Plocek – přiženil se k dceři Václava Skuhráčka); donedávna se na vesnicích rozlišovalo, jak komu říkají podle usedlosti a jak se píše.

Ve městech bylo bližší, diferencující označení člověka ještě důležitější než na vsi, protože na poměrně malé ploše žilo mnoho lidí. Poněvadž se měštští obyvatelé víc než vesničané od sebe lišili zaměstnáním a původem z různých míst, vystupovala do popředí jako diferencující pojmenování označení podle řemesel (1546 Mikuláš Platnýř), místa původu (1581 Šebestián Záblatský, Jiříka Kováře syn ze Záblatí), domovního znamení ( 1525 Jan od Žab – Jan Žába) či místa bydliště v obci (1585 Šimek pod Skalkou).

Naše příjmení
Dobrava Moldanová

Příspěvek byl publikován v rubrice KOMUNIKACE a jeho autorem je monalisa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Jak vznikla naše příjmení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>