Jak vznikala naše příjmení (19)

Tímto končí seriál o českých příjmeních.

Kdysi bylo české příjmení v nečeském textu psáno v přeložené podobě (např. Kříž se psal v latinském textu Crux) nebo v podobě přizpůsobené latině (Doubravský se psal Dubravus). V humanistické době bývalo takové polatinšťování běžné v celé Evropě (Descartes – Cartesius, Komenský – Comenius). Někdy se příjmení polatinšťovalo jen z části, přidáním latinské koncovky. Tak vznikla ze Smíška Smiechus. Dodnes máme na tuto módu památku v příjmeních, jako je Faber (Kovář), Ferus (Plachý), Mitis (Tichý), někdy poněkud zkomolených (Mikiska z Mitis = Tichý, Parbus z Pavus = Malý, Pištora z Pistor = Pekař). Podobně se v německém textu objevovalo české jméno buď v překladu, nebo alespoň přizpůsobeno němčině. Zatímco v 19. století byla tato praxe běžná a bezpříznaková, za německé okupace v letech 1939 až 1945 byly podobné tendence chápány jako projev kolaborace; proto některé rodiny začaly psát své německé příjmení česky.
Pro pravopis současných příjmení platí, že musí být psána tak, jak jsou zachycena v rodných dokladech, bez ohledu na současnou pravopisnou normu.

Naše příjmení
Dobrava Moldanová

Příspěvek byl publikován v rubrice KOMUNIKACE a jeho autorem je monalisa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>