Leonardovy zápisky

Tyto poznamky psal Leonardo nedlouho pred svym koncem.

Stary unaveny muz, kteremu se zla nemoc a tezky zivot, naplneny zklamanim vepsaly do tvare tak, ze vypada mnohem starsi nez ve skutecnosti je. Obklopen svymi obrazy: tajemnym Janem Krtitelem, svatou Annou a Marii s Jeziskem u nohou a obrazem nezname zeny, snad Mony Lisy. Pod obrazy se kupi nekonecne Leonardovy svazky, ktere kdyby nekdy byly vydany v knihach, prinesly by velky uzitek a zpusobily by ctenari velka poteseni. 

- Radost a bolest jsou rodnymi dvojcaty, jako by tvorily jedno telo, jeden z bratri nikdy nejde bez druheho. Zlato … blato. Kdyz se odddas radosti, vez, ze ma vzdy spolecnika, ktery ti prinese i bolest a utrpeni; ziji z jednoho tela, prameni z jedne hlubiny.
- A clovek je stizen svrchovanym silenstvim, ktere mu dava stale trpet v nadeji, ze jiz nebude trpet, a zivot mu unika, zatimco doufa, ze uzije statku, ktere ziskal za cenu velkeho usili.
- Mezi vsemi velikymi vecmi je nebyti tou nejvetsi. Bydli v case a pohlcuje vsechno, co bylo a bude; ale nepatri mu nic z nedelitelne pritomnosti.
- Moudrost duse je nejvyssim dobrem pro cloveka vedomeho; nic k ni nelze prirovnat.
- Cim je bytost vetsi, tim vzrusta jeji schopnost trpet.
- Jako po nepromarnenem dni se lepe sni, tak nepromarneny zivot poskytne radostnou smrt.
- Nic neplyne tak rychle jako roky, deti casu.
- Nesmi se chtit nemozne.
- Budu pokracovat.
- Prekazky me neodradi.

z knihy Muz z Vinci od Frantiska Jilka

Příspěvek byl publikován v rubrice M.L. zaujalo a jeho autorem je monalisa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>