Osud velryb

Napsal mi kamarád jak je to možné, že v rubrice M.L. potěšilo není žádný příspěvek. Divil se tomu zvláště s ohledem na to, že mě považuje za člověka, který se UMÍ radovat z maličkostí.
Když se nad tím zamyslím, napadá mě za prvé, že jsem se z maličkostí radovat nepřestala, ale jde vždy o velmi osobní věci, které na blogu nemám potřebu prezentovat. A za druhé, že ať přemýšlím jak přemýšlím z věcí veřejných mě potěšila v poslední době pouze jedna věc a to, že Česko je jednou také ná té správné straně barikády.
Jde o ochranu velryb. Jak jsem se dočetla probíhá právě zasedání Mezinárodní velrybářské komise (IWC), kde se jako řádný člen poprvé účastní také Česká republika. IWC, jejímiž členy je nyní 66 států, tvoří dva tábory. Ten v čele s Japonskem, Islandem a Norskem volá po zrušení moratoria. Proti jsou naopak země vedené USA, Austrálií a Novým Zélandem. K nim je svými postoji přiřazováno i ČR.
Již 19 let trvá pozastavení komerčního lobu velryb a i když se jak tvrdí Greenpeace v Norsku ignoruje a Island s Japonskem loví určitý počet kytovců pro „vědecké účely“, (které ovšem končí v drahých restauracích), stále je to omezení, které k ochraně velryb napomáhá. Doufejme, že i naše republika přispěje k tomu, aby tato ochrana nebyla zrušena.